Za tuhle dokonalou akci musíme poděkovat hlacně naší třídní prosfesorce a našemu zeměpisci,který nám naplánoval takovou skvělou trasu.Jak už jsem výše zmínila jeli jsme na třídní výlet na kola z Jakartovic do Ostravy.Protože se svou třídou jsem zatím lepší akci nezažila,musím se s vámi o těchto zážitcích podělit.

V pondělí 23.6. v 8 hodin jsme měli u gymplu sraz,protože to mám do školy na kole asi 15 min jízdy(cca 7km) jela jsem už tam na kole.Větší batohy jsme odevzdali do auta,kderé nám je odvezlo na místo,kde jsme už večer na kolech dorazili.Kola nám naložili do dodávky a my už jen natěšeně čekali na pokyny třídní. Z 28 osmi studentů se nás zúčastnilo pouze 18.Nevím,proč tolik lidí nechtělo jet. Já jsem každopádně ani chvilku neváhala a rozhodla jsem se učástnit se.S mojí kámoškou Verčou jsme se moc těšily a za chvilku už jsme stáli na nádraží a čekali na vlak do Opavy a tám následně na spoj do Jakartovic(abyste mi rozuměli,myslela jsem si,že to bude díra,ale že to bude taková dupa,to jsem fakt nečekala). Zde jsme se schledali se svými koly,nasadili si helmy a vyjeli vstříc novým zážitkům.

První den nám bylo nahlášeno 30 km.Druhý den 33 a třetí 50.Zprvu jsme se divili,proč třetí den nejvíc,ale zakrátko jsme pochopili proč.Každý den nám p.profesor hlásil kolik pojedeme kopců,on sám na kole jezdí často,a proto neměl vůbec problémy.To naše třídní byla na konci skupinky,ale zvládala to.Cesta prvního dne se ubírala kolem Slezské harty a Kružberku.Ovšem jěště než jsme se dostali na Slezskou hartu čekal nás jedem dlouhý a nepříjemný kopec.Táhl se do prudkého kopce po silnici asi 2 km.Na konci už radši nikdo nefrajeřil a raději seslezl.Po zdolání toho kopce nás čekal krásný úsek lesní cestou a poté pohled na Slezskou hartu a zanedlouho Kružberk.U kružberku byla menší přestávka na svačinku.Každý už toho měl dost,ale přesto jsme věděli,že jsme jěště nevyjeli druhý kopec toho dne.Po krátké přestávce jsme vyjeli,přijeli jsme do bodu zlomu.Rovná cesta se začala rychle zvedat.Po pár set metrech jsme to vzdali a slezli.Za každou zatáčkou se kopec jěště zvětšoval. Když jsme ho vyjeli,vyslechli jsme si,že odměnou nám bude zítřejší sjezd tohoto kopce,protože jinudy odsud pryč cesta nevede. Poté jsme sjeli do Budišova nad Budišovkou a ubytovali se v malých chatkách. I když jsme byli na šrot,spát jsme šli až kolem půlnoci,protože jak se patří kecali jsme a běhali z chatky do chatky jěště dlouho.
Slezská hartaJá a Verča po prvních kilometrech
Chatky v Budišově

Druhý den se jelo už mnohem lépe.Už jsme pochopili,že nejdelší část naší cesty byla naplánovaná na poslední den,protože nohy už budou navyklé.Ten den jsme sjeli ten slíbený kopec a pokračovali ke Kružberku,kde jsme se všichni společně vyfotili.Ten den nás čekalo jěště pár kopců na Skřípov a několik kilometrů po nezpevněných cestách u skal.Samá úzká cestička na srázu plná spadlýck klád,přes které jsme museli přelézat.Nesmím ovšem opomenout několik krásných úseků vedoucích prosluněnou krajinou plnou svěže sezenajícícj se stromů a velkých či malých jezírek.Po těchto cestičkách jsme dojeli až do areálu Dobré pohody do Žimrovic,kde jsme se ubytovali.Nebyly to už ale chatky,ale pokoje. Já a Verča bychom určitě braly raději chatky,protože  do pokojů se nedá lézt z venčí oknem a zase vylézat:) Za chvilku jsme jen někteří vyrazili k nedalekému splavu se koupat.5eknu vám,že tam ledovou vodu jsem jěště nezažila,neměli jsme u sebe teploměr,ale řeknu vám,že bych to raději ani vědět nechtěla.Každopádně jsem tam vlezla.Večer byl táborák.Až se setmělo,tak jsme si s Verčou lehly na trampolínu a vnímaly tlumený hlas spolužáků u taboráku a kvíkání cikád. Hvězdy se už ukázaly. Po chvilce bloumání jsme se odebraly nahoru a jěště jsme chvilku se spolužačkama hrály karty.
Naše banda

Třetí den nás čekala nejdelší trasa,ale zároveň nejkrásnější.Velký kopec k Hradci  nad Moravicí,ale pak nám byl odměnou krásný sjezd z hradu. Trošku strastiplná byla cesta cca 3km po silnici,kde jezdila auta. Tempo udí´ávala jedna pomalejší spolužačka,která jela první a my ji nesměli předjíždět.Ke konci jsme si z toho začali dělat srandu a říkali,že jedeme jak důchodci na nákup.Každopádně po tom nás čekalo pár krásných cest.Pak nastal opět zlom.Přišel kopec,který se táhnul dolova jako snopel,snad 4 km nekončícího kopečku.Za každou zatáčkou se opět prodlužoval.Musím říct,že jsem měla co dělat,ale neslezla jsem:)
Na konci kopce jsme byli rádi,protože to byl poslední kopec našeho výletu.Ostratní kopce už byly jen takzvané terénní vlnky.Pár sjezdů,výjezdů a prutkých serpentin nás čekal několika kilometrový padák až do Bílovce,kde jsme zastavili na jídlo.Spocení,smradlaví,uřícení a plní chytráckých řečí,jací nejsme borci,jsme sedli do první restaurace,kterou jsme uviděli.Seděli tam převážně chlapi v saku a ženské v bílých košilích,černých sukních a s lodičkami na nohou.Nějak jsme se tam nehodili.Slečna servírka se n nás dívala jak na...holt exoti:D Měli jsme hlad,ale málo času,a proto jsme do sebe narvali drahou,malou slepičí polívku bez masa,vylili do sebe půllitra kofoly a raději odešli.Nedívím se,že pak všichni otevírali okna.Říká se,že najezenému je hned lépe a tak tomu taky bylo.Bez problému jsme dojeli až do Hrabůvky,kde na nás čekali rodiče.Nikdo nepíchl,nikomu se nic nestalo,až na několik pádů a oděrků.

Za tuto báječně vymyšlenou a naplánovanou akci jsme poděkovali profesorům v den vysvědčení básničkou a jako dárek jsme jim dali zarámovanou společnou fotku s podpisy.Myslím,že na tuto skvělou akci budeme jěště všichni dlouho vspomínat:)