Vídeň
Autobus do Vídně se velice rychle zaplnil a účastnilo se přes čtyřicet studentů. Vyjelo se z Ostravy ráno v pět. Do Vídně jsme dorazili před desátou ranní.Jako první jsme navštívili katerdálu sv.Štěpána,kde jsme s Verčou sledovaly španělskou rodinku a poslouchaly,co říkají,protože to bylo poprvé,co jsme slyšely hovořit rodilého mluvčího(ve škole máme šj). Poté jsme navštívili Hofburg,Parlament a takové ty klasické památky. Kolem dvanácté jsme dostali rozchod a slyšeli,že sraz máme až o půl páté. Čtyři a půl hodiny se mámě nějak zabavit. Skupinky se rozešly.S Verčou jsme vyrazily do centra,Verča se toužila podívat do obchodů typu LaCoste,Versace,Gucci,Giorgio Armani apod. Když jsme měly k jednumu z nich namířeno,za skleněnými dveřmi stál mladý chlap s nepříjemným výrazem a jeho obličej jakoby říkal "ani tu nelezte".Raději jsme se sebraly a do obchodu nešly. Ale říkám si,musí to byl děsně zajímavá práce,celý den stát a dívat se na chodník.
Zanedlouho jsme se vydaly do Mc Donaldu.Když du u nás do McD. dávám si obvykle jen cheeseburger za 20kč nebo malou cocacolu,a tedy jsem jinak nevolila ani tady. Cheeseburger stál 1euro.Verča si dala jakýsi garden salát za tutéž cenu.Seděly jsme v mekáči a všímaly si lidí.Češi od Rakušanů,nebo jiných národností,co tam seděly,se dali rozeznat snadno.Rakušáci měli plný tácek a my jen jednu věc. Vedle nás seděli čeští kluci o jedněch hranolkách a na vrchol všeho jsme si vytáhly z baťohu svoje vlastní pití,měly jsme sice s sebou hodně peněz,ale když rodoče řeknou,že se nejsmí utrácet,tak se prostě nesmí utrácet.
Další vtipná historka nastala při vchodu do obchodu HM.Byly jsme si jisté,že nám tam nikdo rozumět nebude.Ze dveří hmka šlo několik lidí,Verča se tam nacpala a řekla "první se vchází,šupáci",ženská,která zrovna vyšla,se otočila a suše prohlásila "neřekla bych".Potom jsme raději byly z ticha.
Za tu dobu,co jsme se toulaly centrem Vídně jsem si všimla několika zajímavých věcí.Po této metropoli chodilo,myslím,že i trvale žilo,hodně černochů.Viděla jsem je pracovat např.ve stáncích,nebo těch daražších obchodech,říkám si,že Rakousko musí být úžasně kosmopilitní. Taktéž jsem tam viděla hodně asiatů.V McDonaldu jimi byl tvořen snad celý personál.To se u nás nevidí.
Když jsme se Vídní toulaly asi třetí hodinu,došlo nám,že nevíme,kde jsme.z-t-r-a-t-i-l-y-j-s-m-e-s-e!! V tuhle chvíli jsem byla ráda za to,že mi taťka před odjezdem vnutil mapu Cídně,s čímý jsem vůbec nesoulasila,teď se mi hodila.Zanedlouho jsme věděly kudy zpět.
Navštívily jsme jěště Burger Kinga(druhá největší síť obchodů,hned po McDonaldu,u nás je nově vystavený jen v Praze).Obrovská místnost v ní stolky a málo lidí,měkáč byl nacpanější. Koukly jsme na ceny a byly nesrovnatelně dražší než v McD. Myslím,že nejlevnější hambáč stál 4eura(asi 100kč.)Jako opět jsme se sebraly a odešly s prázdnou.
Na cestě zpátky k místu srazu jsme na ulici KohlMarkt jsme narazily na zemi chápka,který spreji(nevím,co to bylo přesně,ale myslím,že jsou to takové,kterými se stříkají grafitti-nástřiky na zdi).Jsem zásadně proti nim a nikdy by mě nenapadlo,že se s takovými spreji dá vytvořit něco tam úžasného. Ten člověk měl na zemi rozložené své obrazy a zrovna tvořil další.Zaujalo nás to a proto jsme tam chvilu stvrdly.
Z misek pod květináče udělal zeměkouli. Jak zami můžetě vidět,vyobrazoval svět z pohledu jiné země.Kreativní myšlenka.Kolem něho se vytvořil hlouček zvědavců,mezi které patřila Verča i já. Zrovna tvořil další obraz,který se mi líbil nejvíce.
Tohle bych taky chtěla umět.A hlavně mít takové krásné nápady. Po chvilce obdivování jsme mui přispěly a šly už na sraz.
Poté už nás čekala cesta domů.Zájezd do Vídně se mi moc líbil.Doufám,že se uskuteční více takových.
Náhledy fotografií ze složky Vídeň prosinec2008