Už je to přes půl roku,co jsme přijeli z tropického Thajska.Půl roku,co jsem viděla úplně jiný svět,úplně jiný styl života,než vidávám každý den zde v Evropě.
Ve čtvrtek,den před odeletem jsme s rodiči zalehli velmi brzy.Ležela jsem pod peřinou s myšlenkami plnými očekávání a tolik jsem se těšila na následující den.Ojížděli jsme totiž tak daleko a za pro mě tak neznámými věcmi.Ráno jsme vztávali už o půl čtvrté,děda na nás čekal a odvezl nás autem na nádraží Ostrava-Svinov,kde jsme pendolínem přejeli do Prahy a užuž jsme seděli na Ruzyni.Zde jsme trávili 4 hodiny.Zjistili jsme že třetinka pova zde stojí 150 kč a kopeček zmrzliny 65.Poté jsme se šli odbavit.Slečna u přepážky na nás nechápavě koukala,že jsme tři a máme jen jeden kufr.Ve dvě hodiny jsme nasedli do letadla Českých aerolinií,airbusu A 320.Nad sedadly byly umístěny obrazovky,kde jsme měli možnost sledovat,nad kterými státy zrovna letíme.Letěli jsme do Moskvy.Ano..už dlouho před odletem jsme si lámali hlavu s tím,jak to asi bude na letišti hlavního města Ruska vypadat.Po dvouhodinovém letu jsme přistávali do totální mlhy a do sněhu na moskevské Sheremetyevo. Šli jsme rukávem z letadla a zanedlouho nás přivítala statná ruská vojačka pozdravem "zdrasťvujtě".Nějaká dáma nám popsala,jak se dostat k naší odletové hale.Tam,odkud jsme měli údajně odlétat do Bangkoku,byl úpně jiný let do Ulanbátaru,ospalí Mongolové leželi na zemích,protože židlí zde bylo málo.Vládl tam zmatek.Personál letiště angličtinu příliž neovládal,tak jsme se snažili rozumět rusky.Odbavování do Ulanbátaru a Bangkoku probíhalo u stejné přepážky.Po různých dalších zmatcích jsme přece jen pak nasedli do čtyřmotorového Ylyushina 96.


Rukávem jsme nastoupili do letadla.Před příchodem na palubu nám začala stewardka vysvětlovat rusky kterou uličkou máme jít a kde náme sedadla.Sedli jsme si.Sedadla byla špatně značená a proto se lidé začali hádat,kdo kde sedí.Personál nikde aby poradil.
Po pokynech,které byly tak tiché,že jsem slyšela každé dvacáté slovo,jsme vzletěli.Navzdrory všemu jsme dostali opravdu dobré jídlo.Na 250 pasažérů byli v každé uličce pouze 2 stewardi,takže podávání jídla trvalo asi hodinu.Personál byl až na jednoho usměvavého stewarda zamračený,neochotný a vůbec se neusmívali.Po jídle jsem ihned usla.Ráno jsem se za svitu slunce východu probudila někde nad Bangladéšem a uviděla jsem krásné meandry řeky Gandy.Výhled byl velkolepý.Po turbulencích,letu v letadle,kde nebyla ani televize a přistání,které nikdo neohlásil jsme přistáli v Thajském Suvarnabhumi.Pravý opak Sheremetyeva.

Část Suvarnabhumi.
Po vstupu do budovy obrovského,moderního letiště,si nás pár usměvavých lidí,ochotných nám pomoci,skontrolovalo jestli máme odpovídající pasy.Vyměnili jsme peníze a pak přešli přes imigračního úředníka pro kufry.Při odchodu z letiště na nás čekal Thajec s naším jménem,který nás odvezl do našeho hotelu.Z okna jsem vyjeveně koukala na tropické rostliny a pomalu jsme se blížili do Bangkoku.
Večer jsme se šli projít do rušných ulic tohoto rušného města.

Viděli jsme Baioke sky hotel.Nejvyšší budova v Bangkoku/304m).Poté jsme se toulali dál a dál od hotelu.
Na druhý den jsme měli naplánovaný poznávací den.V hotelu na nás čekal průvodce.Jako první jsme zamířili do chrámu Vat Traimit,kde sedí pětitunový zlatý buddha.

překvapilo mě,že  tam nebyly žádné stráže a kontroly.Prostě jsme vlezli do chrámu a před námi najednou 5 tun zlata.Po opuštění chrámu jsme uviděli mnicha,který nám dal náramky,které nás ochrání a poklepal nás asi svatou vodou.Náramek mám na ruce dodneška.Následně jsme navštívili chrám Vat Pho s dvacetisedmi metrovým ležícím buddhou.Poté jsme jeli lodkou po řece Chao Prayi,kde jsme krmili rybky(něco mezi sumcem a kaprem).Viděli jsme také varana královského.Po Chao Prayi jsme se dostali na Vat Arun(chrám Ranních červánků),ze kterého byl opravdu velkolepý výhled.Vylezli jsme až nejvýše jak to šlo.

Na oběd jsme zakotvili v restauraci u řeky. Neodpustila jsem si zmrzlinu,kterou jsem následně upatlala ubrus.
Po obědě jsme se vydali do chrámu Vat Phra Keo.Hodně mě uchvátili lidé,kteří se tam chodili modlit.Turisté i normální buddhisté.Všichni jsme seděli na zemi a vzhlíželi k buddhovi,každý asi za jiným účelem.Opravdu nezapomenutelné.Hned na to jsme vyjeli ke Královskému paláci.Museli jsme si převléknout kalhoty z tříčtvrťáků na dlouhké a vzít mikinu.Palác byl opravdu nádherný.Všechny ty sloupy,ty zářivé barvy.

Pak jsme dostali od Thajského průvodce hádanku.Objevilo se před námi několik stejných postaviček.Měli jsme uhodnout,kteří z nich jsou mnichové a kteří démoni.Obcházeli jsme to nekolikkrát dokola a stále jsme to nemohli uhádnout,obličeje byly stále stejné.Pak nám to Juan řekl.tajemnství bylo v tom,že démoni měli boty a mnichové ne.
Poslední naše zastávka byla v chrámu,kde byl osvícený buddha.

Tam jsme chvíli seděli a povídali si.Zase tam sedělo plno modlících se lidí a všichni ti vytvářeli moc příjemnou atmosféru.Hned na to jsme odjeli do výrobny diamantů,kde jsme shládli krátký filmík o tom.Film jsme skoro vůbec nevnímala,byla jsem rádamže jsem na chvíli v chladu.Po tom jsme se všichni rozloučili jak s českým tak s thajským průvodcem a přesunuli jsme se na letiště,kde jsme odletěli vrtulákem na ostrov Koh Samui.V letadle jsme okusili chutné tropické plody.A večer jsme se dostavili do naší residence Royal cottage.Vlastní to češi,rozhodně doporučuji.

Jěště ten večer jsme si šli zaplavat do bazénku.Co mě opravdu překvapilo byl vstup do rezidence bez dvěří.Všechno otevřené.Rezidence má jen 14 pokojů,takže žádný panelák ala továrna na turisty a k tomu přelidněný bazén.
Na druhý den,po výborné snídani,jsme vyrazili na Lamai beach,asi 5 minut chůze od rezidence.Molře bylo teplé,příjemné a z něj výhled na vrcholky hor.Až jsme se dost nabažili Jihočínského moře a dostali jsme hlad.Vyrazili jsme do "restaurace" asi s pěti stoly na pravou thajskou polévku.Místo soli se do ní sypal curk.Polévka stála 30THB(15 kč),zvláštní chutě,ale moc dobré.

Na druhé v podobě hotdogu jsme se stavili do Seven Eleven.Síť obchodů s evropským jídlem.Překvalily nás cely,vše bylo alespoň o třetinu levnější než v Čr.na druhý den jsme se vydali na Secret beach(tak jsme to přečetli na google earth).Došli jsme na místo,kde ta pláž měla údajně být.Je pravdou že na google jsme viděli před ní neprostupný prales a ktomu žádnou cestu,ale co jsme viděli nám na radosti nepřidalo. Plot a cedule s nápisem No entry. Hm..i přesto jsme objevili díru v plotě a tou jsme se vydali.po asi 100m po pěšince,která skoro ani nebyla vidět se před námi otevřel pohled na krásnou pláž.Ovšem privátní.V koutku pláže byli nějací lidé,mysleli jsme si,že to jsou majitelé.taťka se šel zeptat,"is possible to be there?"Ta ženská si zdřejmě myslela,že tu pláž vlastníme my,a proto nás začala zkoušet.Nakonec tedy vylezlo,že vlastníci nejsou ani oni ani my,ale že taky přišli tou dírou v plotě.Kousek od cestičky,po které jsme přišli ležel na takové budce thajec a taťka protože chtěl být slušný,se šel ihned zeptat,zda tu můžeme být.Chlap to první nechtěl povolit,ale když s ním taťka asi půl hodiny vedl dialog o všem možném,o Bangkoku a tom,jaká místa se na ostrově dají navštívit,chlaop nakonec náš pobyt na pláži povolil.Pláž měla asi 1OO m.Tophle byla nejkrásnější pláž.Ti lidé se uchýlili na levý konec pláže,my na pravý.Može bylo klidné,písek jemný a voda průzračná.Na této úchvatné pláží jsme strávili celý den.K večeru jsme šli asi 2 km podél silnice zpět na Lamai.Stavili jsme se do restaurace Jirapha(žirafa).Plastové židle,proutěné stolky,plechová kuchyně,ale přesto to nejlepší jídlo.V restauraci bylo plno,známka toho,že se tam dobře vaří.Do luxusních,ale za to prázdných restaurací jsme nechodili,naše byla Žirafa.Protože jsem se já blbá příliž nemazala,tak jsem se další den ráno probudila s opuchlým obličejem a podlitýma očima.Ten den jsme zůstali v rezidenci.

Ve čtvrtek(den po mém opuchnutí) jsme si půjčili motorku a ve 3 na jedné motorce jsme vyjeli do vnitrozemí tohoto jedinečného ostrova.První zastávka byla u Namuang waterfalls.

Uprostřed jungle se tyčí takové vodopády.Uchvátilo mě to.Měl mít 80m,tomu tak ale nebylo,přesto byl vodopád moc hezký.Cestou od vodopádů jsme se zastavili u elephant trecku a nafotili sloníky.Nebyl tam žádný plot a proto jsem se pokusila s foťákem dostat k nim co nejblíže.Stála jsem od nich asi jen 7 metrů,sloni klidně přežvykovali trávu a moje přítomnost je nechávala klidnými.Od slonů jsme projeli Elephant gate směrem k Five island beach.Z ní byl výhled na pět ostrovů v dáli.Tam jsme trávili odpoledne.Když jsme chtěli odejít,přišel na pláž chlápek s buvolem.Chlápek si sedl na pláž,buvola měl na vodítku a ten se ponořil do vody a trčely mu jen parohy.

Když jsme jeli zpátky na motorce spustil se obrovský tropický liják.Bylo už tak mokro,že jsme se zastavili a čekali až to přejde,vůbec to nepřestávalo a proto jsme se vydali.Mě a taťkovi to vůbec nevadilo...a řvali jsme huráá asie..

V pátek jsme vyjeli opět na motorce jen já a taťka a jeli jsme k Falickým symbolům Grandmother a grandfather rock.

Poté jsme jeli na sever k Big Buddhovi.Ten mě´uchvátil.Ze všech soch buddhů,co jsme viděl,se mi tento líbil nejvíce.Byl velký jako barák a nad ním bylo nebe.Vedly k němu schody.Nezapomenutelné místo.Následně jsme objeli celý ostrov a zastavovali na různých plážích.Zakotvili jsme o5 na Talinggam.Plážička měřící asi 2Om.Byli jsme tam skoro sami.A prales hned za ní.

V sobotu jsme jeli na výlet na Ang Thong(národní park) loďkou.Po asi hodině plavby po moři jsme zastavovali na různých plážích naproti bizardním skalním útvarům.Abyste rozuměli Ang thong je souostroví..asi 40 malinkých ostrovů vystupujících z moře.Na jednom z největších ostrůvků je v kopci schované jezero Emerald lake(smaragdové jezero).Ang thong ŕozhodně stojí za návštěvu..

V neděli jsme na Koh Samui byli bohužel poslední den.ten jsme strávili na Lamai beach,kde byly obrovské vlny,ve kterých jsme samozdřejmě museli skákat.V Pondělí jsme ráno odjeli na letiště z kokosových palem,kde i na záchodě to krásně vonělo a bylo tam akvárium plné různobarevných rybek.Přeletěli jsme do Bangkoku,poté do Moskvy.A tímto skončila nejkrásnější dovolená mého života.Plná nových poznatků a rozhodně se splnila ba i převýšila  naše očekávání.Nikdy nezapomenu...